Na letošním ročníku jsme obhájili první místo a získali opět titul Mistr ČR v Longu v kat. LT1
Výsledky zde:
www.sedivackuv-long.cz/wp-content/uploads/Deštné_2015-3.pdf
ŠEDIVÁČKŮV LONG POOSMÉ, ANEB CUKR A BIČ
Co je to Šediváček? Pro zasvěcené pojem a kultovní záležitost, a pro ostatní?
Jedná se o etapový závod psích zpřežení, svého druhu jediný v republice, jehož dobrodružství se odehrává v krásné přírodě Orlických hor.
Úžasné scenérie hřebenových tras v okolí Velké a Malé Deštné jsou nesdělitelnou odměnou za nekonečná stoupání po trase tohoto závodu.
Závodu, který vám ale neodpustí zdravotní indispozici,slabou přípravu v tréninku, nebo různá zranění, čehož je důkazem nemalé procento těch, kdo ho každoročně nedokončí. Buď vám zachutná sladce, nebo vás srazí na kolena. Já osobně mám zajímavou bilanci, z osmi účastí jsem čtyřikrát nedokončil ale zato čtyřikrát jsem "stál na bedně". Jak říkám. Cukr nebo bič.
A jaká vede cesta na "Olymp mushingu v Čechách"?
Každý, kdo vlastní severské psy a jezdí s nimi v zápřahu, brzy zjistí, že jim vyhovují spíše dlouhé tratě a má-li dost času a prostoru na trénink (čtyřhodinový trénink na "malém", desetikiometrovém okruhu, to je hrob pro jejich radost z práce a nebaví je to pak), tak potom jsou mu dveře Šediváčka otevřeny dokořán.(pokud se však stačí včas přihlásit)
A letošní, devatenáctý ročník?
Naše příprava byla sice v listopadu pozdržená mojí operací nohy, ale náš syn Jan již v šestnácti letech zastane tvrdou práci v tréninku a položil rozhodující základ našeho letošního vítězného tažení. Nelze také nezmínit zásadní podporu rodinného zázemí, dcera Míša s manželkou mají svůj podíl rovněž veliký.
Dalším pilířem dobré přípravy je kvalitní krmení. Základem je směs drůbežího a hovězího masa doplněná dílem těstovinami nebo rýží a dílem granulemi, v našem případě značky Kenels favourites od dodavatele Vládi Jehličky. Doplněno lososovým olejem případně
hovězím lojem pak pokrývá krmení velké nároky na výdej obrovské energie našich chlupáčů.
Ze sedmičleného týmu je na závod vybrána jen čtveřice mladých: Ashar, Agar, Fin a Fany a v úterý 20.ledna vyrážíme vstříc novému dobrodružství a starým známým do Deštného v O.horách.
Vše má rychlý spád a již stojíme druhý den na startu, který utne všechen ten shon příprav a celý svět se zůží na vás a vaše psí hrdiny.
Středa, 21.1.
Během první etapy na 51km jsem se zkraje propadl na čtvrté místo, ale byl jsem v klidu při vědomí, co nás všechno čeká. Postupně potkáváme na trati ony "staré známé". Nejprve bunkrovku, několikakilometrové stoupání lemované bunkry z druhé sv. války a za ní pak tobogán, úzký a klikatý sjezd mezi stromy zpět do údolí. Následuje opět dlouhé, prudčí i lehčí stoupání a po cca hodině a půl přijíždíme k Masarykově chatě na Šerlichu, jedné z dominant hřebenů těchto hor. Psi jdou i přes těžký terén v mokrém sněhu dobře a propracovali jsme se již na první místo, které držíme až do konce první etapy s krásným konečným náskokem cca 15min.na druhého závodníka v pořadí.
Čtvrtek, 22.1.
Druhá etapa je rozdělená tříhodinovou pauzou na čtyřicátém kilometru v Orlickém záhoří, kde bude i zítřejší bivak, a celkově měří 57km. Včerejší trať dala všem psům notně zabrat, protože jsme vesměs všichni trénovali doma na suchu a mokrý a měkký sníh na trati jim ubral hodně sil a když na psech vidím velkou únavu, smiřuji se s propadem v pořadí, neboť kluci z naší kategorie jsou kdovíkde vpředu. Předáci, neboli první dva psi jsou psychicky dole a jedu většinu stoupání v podstatě jen se dvěma. Alespoň že ve sjezdech se rozběhnou všichni, tak ztráta nebude snad tak veliká. Poslední kilometry nám také pomohlo, že jsme se chytli většího spřežení, dojetí jiným spřežením totiž psy motivuje k většímu výkonu. Do místa na pauzu dojíždíme nakonec s druhýn nejrychlejším časem v mojí kategorii LT1, t.j. spřežení do čtyř psů.
Druhá část této etapy po pauze je hodně bolavá, neboť v nekonečném stoupání zpět na hřebeny se projevuje absence mého tréninku a tak sahám hodně hluboko do svých sil. Předáci jdou navíc opět v kopcích skoro bez tahu,takže, nic moc. Vidina prvního místa a tím i teoretická šance na hlavní výhru závodu, tréninkovou tříkolku, ve mě ale probudila morální rezervy a jdu přes bolest. Asi deset km před cílem mě dojíží Lukáš Klíma, nejbližší soupeř v pořadí, a dojezd etapy je na můj vkus dost vyhecovaný. Nerad psy totiž honím ve sjezdech, jsou ale skvělí a uháníme vpřed silou vůle. Resume v cíli činí stále asi deset minut náskoku, takže super.
Pátek, 23.1.
Třetí etapa, dlouhá 40km bude zakončená na místě čtvrteční pauzy za hřebenama u Orlického Záhoří bivakem, neboli spaním pod širákem. Kdo si spaní v zimě nikdy nezkusil nepochopí, ale opravdu to není tak hrozné. Naopak. Bivak a ranní poslední etapa, to je nejhezčí část závodu. Nicméně páteční ráno bylo plné očekávání, jak se ke startu postaví psi. Tady je to už hodně o jejich vůli. Jednak už je znát únava, potřetí se startuje a jede se to samý, a saně jsou za ty tři dny nejtěžší. Nezklamali, pracujou s velikým nasazením, ale i když jsem jim hodně pomáhal, tak jsme o něco zaostali a opět ubylo trochu z náskoku. "No, zítra se uvidí", řekl jsem si a doufal, že to dopadne dobře. Psi se nažrali, a to bylo při jejich nechutenství dobré znamení.
Sobota, 24.1.
25km. Bivak proběhl zdárně, Medvědice zaútočila jen dvakrát(speciální míchaný nápoj, který jsem ještě nikde jinde než v Záhoří neviděl),
a spaní bylo příjemné. Jen vyrazit. Chuť psů na startu byla dechberoucí, startovali jako první den. Jsou úžasní.
Celá sobotní etapa byla jako za odměnu, protože tentokrát šli ve stoupáních v tahu všichni a i mě se běželo docela dobře. Zvládli jsme takhle celou trasu a do cíle dojeli v dobré náladě. Odpolední vyhlášení pak bylo jako sen, protože kromě prvního místa, které jsme udrželi, byla naší hlavní výhrou ona avizovaná tříkolka. Prostě nádhera. Všechny čtyři nedokončené ročníky jsou zapomenuty, a budeme se těšit opět na ten příští.
Celý tento závod je skvělý nejen souhrou pořadatelů a pomocníků(jimž patří obrovské díky) ale i zázemím Penzionu Kristýna s naprosto úžasným personálem. Panuje tam doslova rodinná atmosféra, proto se tam každý rok tak těšíme.
Takže? Na prašaaaan(specielní musherský přípitek přivolávající sněžení), a za rok Ahoj.
- s Romanou Bielikovou a Lukášem Herčíkem za Klub Plzeň
.png)
